Katecheze: Velikonoční vyprávění o Ježíši


Velikonoční příběh o smrti a životu, o smutku a naději, je velmi silný. Pro nás dospělé i pro malé děti.

Jelikož jsem letos nemohla kvůli nemoci do kostela na Velký Pátek, tak jsme si s dětmi udělali vlastní povídání o Ježíšově cestě.

Povídali jsme si o jeho cestě do Jeruzaléma a na Golgotu v pátek a pak jsme ho nechali do neděle „odpočívat v hrobě“. Kryštof tomu říkal „Ježíš se zahrabal“:) V neděli jsme pak přišli opět do místnosti, kde bylo na zemi stále rozložené povídání, a povídali jsme si dál. Jaké bylo Kryštofovo překvapení, když se podíval do hrobu, kam jsme v pátek dávali Ježíše ovinutého do pláten, a našel tam jen obvazy a anděla?

Velmi silné emotivní prožívání. Moc mě to s dětmi naplnilo a nakonec jsem si Velikonoce hezky užila.

Zpracování velikonočního povídání už pár let zpět, ale jako inspirace určitě poslouží.

 

Když jsem začala vyprávění o Ježíšovi, šokovala mě Kryštofova otázka, kde máme toho Ježíše miminko. Neřekl „Ježíška“, ale „Ježíše miminko“. Ač to nebylo v plánu, ihned jsem improvizovala a začala příběh Vánocemi, hvězdou, která nám vyprávěla vánoční příběh Zrození a miminkem Ježíše. Ježíš rostl, až vyrostl (jeho cestu k dospívání znázorňuje ona cesta od miminka vlevo). Nyní vjíždí do Jeruzaléma a jsou mu pod nohy kladena roucha a ratolesti. A zpíváme „Hosana“.

Brány jsme měli nakonec dvě:)

Poslední večeře, nekvašené chleby a šťávové víno. Při stolování zaznívala slova ustanovení Svaté Večeře Páně, která Jasmínka doplňovala, jak je zná z kostela, a pak už bylo jen úplné ticho…

Trnová koruna opravdu píchá.

Cesta na kříž byla opravdu kamenitá a plná překážek. Na začátku té cesty vidíte Piláta, trnovou korunu a 30 stříbrných za zradu…

Hřeb, kladivo a kříž, Kryštof ani nedutal a Jasmína zavírala oči…

Ukládání Ježíše do pláten a do hrobu proběhlo opravdu v pietě a tichu. Miluji své děti!

Nakonec jsme hrob zavalili společně kamenem a přečetli si kus příběhu z dětské Bible.

 

 

Objevení prázdného hrobu v neděli ráno.

Ztvárňování radosti ze vzkříšení. Ztvárňování světla ve tmě.

A opět klid a ticho a i já jsem mohla rozjímat, jen chvilku, ale bylo to velmi silné… tolik toho jde z nás, co ani nevíme, že tam je… Miluji Ketta.  A snad přichází čas, kdy budu mít zase energii v jeho metodě s dětmi pokračovat, tolik mi to chybí…

I v kamenném srdci vzejde světlo, které prohřeje srdce a celého člověka novou nadějí. Děkuji, Pane, za to světlo, za tu naději, za tu laskavost smět Ti patřit.

Kryštůfkovo ztvárnění mě dojalo k slzám, ani nevím přesně proč… Prostě je krásné, tak čisté a jasné… ta červená a čirá… střídání bolesti a nové naděje, nevím, velmi mě ten obraz oslovil… a tak vlastně děti daly více mě, než já jim…

Jasmínka:)

Ženy u hrobu. I vonný olejíček jsme měli a jeden druhého jím pomazali. A není náhoda, že ten olejíček nesl jméno „Jasmín“:-)

 

2 Comments

Momo
18.4.2017

Tie zabery su naozaj silne... a krasne. Pre mna to ma este tu zvlastnu prichut, ze ste to "zavesili" na Vasu stranku prave dnes, ked si niektori z nas na SLovensku pripominame vyrocie popravy nasho prezidenta, tiez silny pribeh... Viem, ze to nebol Vas umysel, ale aj tak velmi dakujem. Este by som chcela povedat, ze ma trochu prekvapili tie znazornenia vzkriesenia, su take trosku abstraktne. Nebolo by vhodnejsie ukazat zase Krista v Jeho tele?:))

    Caramilla
    18.4.2017

    Děkuji;-)
    Záleží, jak se příběh pojme. Já to pojala jako tajemství víry, tajemství vzkříšení. Není jedno, jak Ježíš vypadá a vidět to tělo, ale důležité je vidět ten prázdní hrob a v něm světlo. Pokud se dostaneme i k pokračovacímu příběhu, což letos nevím, tak bych tam pak s postavou Ježíše už zase pracovala, i když bych ho asi převlékla:-D

    Jinak zadání bylo znázornit tu radost ze vzkříšení a světlo. Ne přímo vzkříšeného Ježíše. Mě toto přijde hlubší. Smyslem kettovy pedagogiky právě je jít za hmotu, za symboly, dovnitř, hlouběji, těžko se to vysvětluje:)

Zanechte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zobrazena, pole označené hvězdičkou jsou povinná